3 překvapení, které mi založení Anonymních(Emočních) jedlíků přineslo
(16.10.2016)
Myšlenku, že založím české Anonymní jedlíky jsem šířila s jistou obavou. Samozřejmě jsem věděla, že to přitáhne pozornost k mým problémům s jídlem a k mé nadváze. Obávala jsme se nepochopení a předsudků. Tragické scénáře v mé hlavě se však nepotvrdili, naopak téma Anonymních jedlíků vzbudilo řadu pozitivních reakcí. Ukázalo se, že lidé rádi mluví o jídle a přejídání z nového úhlu pohledu. Jsem překvapená zájmem mého okolí a zájmem médií. Také jsem překvapena pochopením a empatií lidí v mém okolí, za což mým blízkým a známým mnohokrát děkuji.
Ráda bych se podělila o tři má nečekaná zjištění a tady jsou:
1. Snad všechny to zajímá
Mluvit o tom, co chystám, bylo hodně těžké. Hlavně najít slova pro něco neznámého a nového. Ale mé okolí reaguje velice pozitivně. Lidi toto téma zajímá, bez ohledu na to, zda se s podobnými problémy osobně potýkají, či nikoliv. Navíc se ukazuje, že všichni znají někoho, kdo by se do jedlíků mohl přihlásit.
2. Ti štíhlí lidé nejsou nepřátelé
Každý, kdo se kdy potýkal s nadváhou to zná, stačí pár narážek na váhu, nebo na stravování od štíhlých lidí a je tu pocit nedůvěry ke svému štíhlému „okolí“. Vždy jsem předpokládala, že je pro mé okolí zcela nepochopitelné, že jím, tak jak jím. Vyslechla jsem pár špatně zvolených rad a hned mi bylo jasné, že mne nechápou. Je je pro ně nepředstavitelné, že něco tak obyčejného jako je jídlo neovládnu vůlí.
Nevím co se nyní změnilo, snad jsme již obklopena jinými vnímavějšími lidmi, nebo opravdu na mne okolí reaguje tak, jak sama sebe vnímám, ale jedno je jisté: Mé okolí si uvědomuje, že zhubnout a dlouhodobě jíst dobře je těžké a to že to nedokážu já a mnozí další lidé, má nějaký důvod, či příčinu. A tento důvod, nebo příčina z nás rozhodně nedělá horší, hloupější nebo neschopnější lidi, než jsou ty ostatní.3. Mluvit o svých potížích není lehké, ale přináší to úlevu
Tento skvělý princip, který snad každý zná pod úslovím „Sdílená starost, poloviční starost“. I v případě mého vztahu k jídlu to zafungovalo. Vlastně jsem poukázala na to, na co nejsem hrdá a možná bych mohla očekávat známky odmítnutí, či znepokojení od ostatních lidí, ale ne, je tomu přesně naopak. Dostalo se mi veliké podpory a pochopení. Opět se ukázalo, že mluvit o těžkých věcech přináší úlevu, tedy za předpokladu, že Vám okolí poskytne pochopení. Přesně tohle je také jedním z hlavních principů Anonymních jedlíků.
