Tento text bych ráda věnovala všem, kteří se dlouhodobě potýkají s nadváhou a obezitou.
Osmá třída základní školy... má váha začíná stoupat. Jde neúprosně nahoru. Moje nejlepší kamarádka říká, že by to tak nemělo být. Nevím, netuším proč bych měla být se svým tělem nespokojená, proč by mi měl ten tuk navíc vadit. Kamarádka mi ukazuje fotky finalistek soutěže Miss i s tím kolik váží, a jaké mají míry. Aha už to chápu, takhle by to mělo být. Pokud chci být pěknou dívkou, spokojenou a úspěšnou ženou, pokud chci být sebevědomá a přijímaná, musím zhubnout, bez toho to nepůjde. Vzala jsem svou váhu v kilogramech a odečetla od toho váhu přibližně stejně vysoké finalistky Miss. A tak se poprvé zrodil příslib, zapsaný v mém deníku, s přesnou číslicí, kolik je potřeba zhubnout. Zdálo se, že tohle je dobrá cesta jak nalézt štěstí a jak být spokojená.
Ocitla jsem se v kolotoči přejídání a diet, trvale zhubnout mi nešlo nikdy. Zatím co mé ostatní cíle, plány a sny se uskutečňovaly, věděla jsem, že svou tenkrát vysněnou váhu mít nikdy nebudu. Čas to přehodnotit, soustředit se na to co mi jde, co mohu změnit. Měla jsem dost svého vnitřního hlasu, který neustále opakoval, MUSÍŠ ZHUBNOUT! Jedna má část se snažila to přijmout s tím, že vzhled není přeci všechno a bojovala s tou druhou částí, která by si přála štíhlost ve smyslu zdraví a všeobecně přijímaného ideálu. Neustálý boj o zhubnutí, boj s jídlem, boj se sebou sama, boj s tou částí, která chce jíst spoustu sladkého, než mi to celé došlo.
Připustila jsem si (a není to lehké připustit, ani pochopit), že pro svá kila navíc mám zásadní důvod. Že to není nic špatného, že to ze mne nedělá špatného člověka, že, pokud bych opravdu chtěla být štíhlá celou svou myslí, tělem i srdcem, tak by nebyl jediný důvod, proč bych neměla být štíhlá. Je tedy ve mně něco, co se tomu brání. Musela jsem si připustit, že jídlo není jen jídlo a tělesný tuk není jen obal, kterého se potřebuji zbavit.
Jídlo je něco, co mě na rozdíl od ostatních nezklamalo. Jídlo je něco, co je tu vždy, když se necítím dobře, když je potřeba se uklidnit. Jídlo bylo způsob, jak se ženy v mé rodině o mne staraly. Jídlo znamenalo lásku, péči a pozornost. Jídlo je něco, co lehce získávám, způsob jak zažít dostatek, hojnost, tedy i bezpečí. Jídlo je něco, co ovládám a mám nad tím kontrolou, i když je svět kolem nejistý. Jídlo niky neřekne ne, je tu vždy pro mě.
Jídlo je něco, co jsem si mohla vždy dopřát. Hodně svých potřeb jsem musela potlačit, nebo nebyly splněny, byly však nahrazeny jídlem. Jídlo mi pomohlo, když jsem potřebovala necítit tak velkou bolest, vinu, strach … zastavilo projevení emocí, slov a názorů, se kterými bych byla nepřijatelná. Jídlo je relax, chvíle kterou mám jen pro sebe. Jídlo je něco, co mě spojuje s hmotným světem, vyjadřuje, že tady jsem a jsem živá bytost.
A co tedy má váha, a ten tělesný tuk? Hradba, kterou máloco pronikne. Skrýš před světem, když je moc rychlý, ostrý a nebezpečný. Ochrana, které tu je, když se cítím zranitelná. Tělesný tuk dal vyniknout mé ženskosti, když bylo těžké žít své ženské kvality. Schoval mě samou, když jsem se cítila nepřijatelná taková, jaká jsem a styděla se za své tělo. Tuk, který je tak měkký a příjemný, když potřebuji obejmout. Tuk, se kterým se cítím být stabilnější a uzemněná.
I přes všechna zdravotní rizika nadváhy, je to, že jí máme zvláštní způsob, jak o sebe pečujeme. Způsob jak se snažíme být v bezpečí a tak paradoxně tím sobě ukazujeme, že nám na sobě záleží. Je to naše opora, když život není takový, jaký ho potřebujeme mít.
Ještě se bojíte přijmout svá kila na víc? Něco přijmout se nerovná spokojit se s tím, ve smyslu nechat to být. Znamená to být k sobě laskavá a přestat bojovat sama se sebou. Ze vzdoru proti něčemu v nás samých, vniká obvykle jen větší síla odporu, proto výsledek nějaké diety často nebývá trvalý. Opravdová změna nastává z poznání a přijetí sebe a své situace. Jen tak můžeme krůček po krůčku odhalovat, kudy máme jít, poznávat, opouštět a měnit to co nás drží zpět. Není tedy jediný důvod proč nepřijmout svou váhu, protože ať je jakákoli, máme pro ni dobrý důvod. Jsem přesvědčená, že přijmout sama sebe, se vším co k nám patří je jedinou cestou, jak být jak být spokojená ve svém životě.
Design © 2018 Jan Štark