Vztah k jídlu v naší společnosti
(31.03.2018)

Často mluvíme a přemýšlíme o jídle ve velice zúženém rámci. Zajímá nás vliv jídla na naši figuru a na civilizační choroby, pandemie obezity, diety, poruchy příjmu potravy, sport a kult štíhlosti v médiích i bezprostředním okolí.


Je to poprvé co my lidé ve střední Evropě žijeme v takovém nadbytku potravin. Týká se to nejen množství, ale i pestrosti. Poprvé v historii lidstva jsme vystavení širokému spektru kalorických a průmyslově zpracovaných potravin. Zcela nově také čelíme reklamám a snadné dostupnosti jídla, které nám škodí. Není divu, že v tom ještě neumíme chodit, neumíme s tím nakládat, dokonce si tím necháme ničit to nejdůležitější, co máme – naše zdraví.


Náš současný pohled na výživu je silně ovlivněn tím, že „od poloviny 19. století byla fyziologie jídla a pití jedním z nejdůležitějších témat přírodovědného bádání.” [1 str. 12] Zkoumali se chemické procesy potravin a vliv na naše tělo. Sociologické a psychologické aspekty jídla byly považovány za nevědecké a dodnes jsou brány v potaz jen jako zajímavý doplněk. [1]


Ve skutečnosti jídlo a pití souvisí se všemi oblastmi našeho života a celou naší osobností. Jídlo a pití souvisí se závislostí člověka na přírodě. Souvisí s hodnotou a důstojností člověka, neboť „v rovině fyziologické jsou si všichni lidé rovni” [1 str. 13]. Uspokojování základních potřeb, tedy jídla a sexu, bylo a je základem pro rozvoj kultury, lidské společnosti a jejím uspořádání. [1] Rozdělování jídla, jídelní tabu, množství a honosnost jídla bylo u zrodu společenských a morálních zásad.


Jinými slovy jídlo, jakožto naše základní potřeba bylo od začátku lidstva tím, co nejvíce ovlivňovalo život lidí a lidských společenství. Velkou část dne trávili lidé zajišťováním jídla, brzo pak bylo součástí oslav, náboženských rituálů a základem pro charitativní cítění lidí, když se o jídlo dělili s chudými. Jídlem bylo možné komunikovat, prezentovat své vysoké postavení, jak jídlem, tak i případnou nadváhou, jako symbolem bohatství [2]. Jídlem je také možné ukazovat svou pohostinnost a říci tak návštěvě, že je důležitá a vítána.


Váha

Některé kontexty stravování zůstávají stejné. Jíme jídlo z celého světa, ale určité exotické lahůdky, především živočišného typu, si řada z nás nechá raději ujít, protože kulturní kontext a zvyklost určuje k některým jídlům odpor. Svoje společenské postavení a dostatek peněz, či kreativity prezentujeme skrze jídlo v restauracích a na sociálních sítích. Navíc jídlo stále doprovází oslavy a tradice, ale zdá se, že čím prázdnější tradice je a ztrácí se její původní význam, tím více se vše dohání vnější formou, tedy i jídlem.


Obřady spojené s jídlem a usednutí ke společnému stolu, vždy představovaly jisté přátelství jak mezi lidmi, tak ve vztahu k něčemu božskému a spirituálnímu. Dnes je jídlo redukováno na významného činitele našeho zdraví, shluk mikroživin a makroživin, jeho výroba a příprava je jasně definována zákonnými normami, důraz je na chutnost, trvanlivost a vzhled jídla. „Není náhodou, že po útlumu tradičních náboženských norem se stává tzv. „správná výživa” často myšlenkou obsesí a náplní lidí ve vyspělých společnostech.” [1 str. 13]


Je ironií, že lidé doletěli na Měsíc, našli lék na mnoho nemocí, vyšlechtili rostliny a upravili potraviny tak, abychom nevymírali hladem, jako se to našim evropským předkům stalo několikrát, ale stále nevíme, jak zabránit tomu, aby nás jídlo, to na čem jsme životně závislí, neničilo. Nedokážeme zastavit to, že zatím co někde lidé umírají na nedostatek jídla, jinde umírají na přebytek. Nedokážeme přestat znečišťovat planetu a vyčerpávat půdu, které nám pak dává jídlo příslušné kvality. Nedokážeme najít zdraví vztah k jídlu a ke své váze. Neumíme zajistit dostatečnou informovanost a těchto věcech. Jak napsal ze své zkušenosti jeden z našich nejúspěšnějších výživových poradců Josef Tóth: „Polovina národa ví, jaké je hlavní město státu na druhé straně planety, ale devět z deseti lidí neví, co by měli snídat.” [3 str. 96]


Shrnutí: Ve vztahu k jídlu jsme postaveni před novou situaci. Jídla je u nás dostatek, ale ztrácí svůj hlubší význam - společenský, pečující, přátelský a spirituální. Možná, že se snažíme tyto zmizelé kvality nahradit množstvím, rozmanitostí a lepší chutí. Navíc jsme pod vlivem reklamy a průmyslově zpracovaných potravin, které nás ničí a dle mnohých způsobují závislost. Tuto situaci zatím neumíme zatím dobře řešit, jako společnost a často ani jako jedinci, je to výzva dnešní doby.


Otázky k zamyšlení: Jaké Vaše běžné činnosti a „rituály” jsou doprovázeny jídlem? Jaké by byly Vánoce, Velikonoce a oslavy narozenin bez jídla – zbylo by z nich něco? Dáváte někdy najevo jídlem svou náklonnost? Škatulkují si Vás někdy lidé a hodnotí podle toho, co jíte? Manipulují s Vámi někdy ostatní lidé jídlem? Jaké by to bylo, kdybychom mohli žít bez jídla? Když si to představíte, cítíte prázdnotu, úzkost nebo spíše úlevu a svobodu?


Článek je z mého e-booku „Jediná cesta jak zhubnout” (který budete mít k dispozici zdarma v dubnu 2018 zde na stránkách Emočních jedlíků.

Váha

Použitá literatura:

  • 1. Věra Dvořáková Janů - Lidé a jídlo
  • 2. Rüdiger Dahlke - Máte problémy s váhou?
  • 3. Josef Tóth - Žena a život (vydáno 31.5.2017)

Design © 2018 Jan Štark